Divadelní soubor Nová Generace



			Filip Műller - režisér, vedoucí souboru - Student Pražské konzervatoře obor HDO. Diktátor, nejchytřejší muž světa (taky ho za to nemá nikdo rád).

			Otto Weiss - Autor scénické hudby - Student Pražské konzervatoře obor zpěv. Nikdy nic nedodá v čas.
			Milan Peroutka Hlavní milovník nejen na jevišti (co nevyleze na strom tak to ..................).
			Tereza Vítů - Studentka Pražské konzervatoře obor HDO. Miluje rychlé kluky (nesnáší režiséra).
			Radek Hrdlička Nejstarší člen souboru (zásadně hraje oplzlé starce).
			Míša Doubravová - Studentka Pražské konzervatoře obor HDO. Hvězda souboru a i zpívá (bohužel zadaná).
			Pepa Láska - Student Pražské konzervatoře obor HDO. Každej na něj volá "lásko!" (hraje záporňáky).
			Filipína Taűbelová - Studentka Pražské konzervatoře obor HDO. Nejstřelenější člen souboru (díky bohu zadaná).
			Ondra Rychlý - Student Pražské konzervatoře obor HDO. Opravdu rychlý muž souboru. Rychlý fóry, rychlá akce. (celkem vtipnej (někdy)).
			Kateřina Smržová - Studentka Pražské konzervatoře obor HDO. Holka pro všechno (dobrá duše).
			Tomáš Kyselka - Student Pražské konzervatoře obor HDO. Strašně rád se hádá z režisérem (marně).
		Historie Toušeňského divadla Divadelní soubor při T. J. Sokol Lázně Toušeň První ochotnická představení se v Toušeni hrála v letech 1877-79 ve prospěch školní knihovny, stavby kaple a hřbitova. Brzy se hrálo i pro lázeňské pacienty. Na prahu dvacátého století poskytli divadlu oporu dobrovolní hasiči a po první světové válce dokonce vystupovaly dva soubory současně. S místními herci spolupracovali významní profesionální divadelníci své doby Karel Železný, Richard Branald a Valentin Šindler. Na toušeňská ochotnická provedení svých her Bílá nemoc a R.U.R. se přišel podívat i Karel Čapek. V době první republiky se souběžně rozvíjela tradice loutkového divadla, kterému, stejně jako živým hercům, poskytl nejtrvalejší záštitu Sokol. Mezi desítkami inscenací nescházely Lešetínský kovář, Velbloud uchem jehly, Paličova dcera, Jízdní hlídka, Maryša, Její pastorkyňa, Naši furianti... Doložených premiér bylo do roku 1938 rovných sto. Po druhé světové válce následovalo na šedesát dalších: Hrátky s čertem, Divotvorný klobouk, Jak je důležité míti Filipa, Kat a blázen, Dalskabáty, hříšná ves... Nejuznávanějšími osobnostmi se stali režiséři Václav Kouba a Josef Beran a herečky Jaroslava Choděrová a Růžena Klimentová. Politický tlak však divadlo počátkem šedesátých let doslova udusil. Trvalo pak celá dvě desetiletí, než mohla do osvobodivého ovzduší, budovaného pozdějším starostou Františkem Bílým, zaznít oživující výzva spisovatele Adolfa Branalda, někdejšího zdejšího herce i autora, k obnově ochotnických her. Mnohaletou přestávku pomohli ukončit v roce 1987 nejobětavější z herců Milada Klimentová a Václav Shrbený, poctěný Zlatým odznakem J. K. Tyla. Za jejich vedení hrál soubor mladých především pohádky, již v prosinci 1989 vystoupil v Divadle Jiřího Wolkera v Praze, po návratu k Sokolu začal spolupracovat s jevištním výtvarníkem Josefem Jelínkem a v létě 1992 jej poctila spoluúčinkováním při literárním večeru operní hvězda světových scén i filmu Jarmila Novotná. Roku 1994 věnoval souboru novou pohádku Čertovo kvítko filmový scénárista a spisovatel Milan Pavlík a s podzimem 2004 dovršili toušeňští třicet představení pohádkové hry Dubová zátka, věnované jim dramatikem Václavem Dragounem. Témuž autorovi soubor inscenoval i historické féerie Toušeňská růže a Rudolfínské nokturno. Obě ve dvou nastudováních. Od roku 2000 bal soubor čtyřikrát pověřen uspořádáním Národní přehlídky sokolských divadel. Za nynějšího režijního vedení Mgr. Anny Müllerové se soubor od roku 2002 zaměřuje také na pohybové divadlo, které vede manžel režisérky Ing. Dušan Müller. S pohybovým divadlem se soubor úspěšně zúčastnil renomovaných divadelních přehlídek v Kolíně, v Hradci Králové a v Praze. RNDr. Jan Králík, CSc., vedoucí souboru V roce 2009 se Filip Műller rozhodl, že založí nový divadelní soubor "Nová generace". Hrají převážně studenti Pražské konzervatoře.